Articles in Czech

1.

Na obzoru nic, co by nahradilo americký dolar

Komentáře

4.8.09 1 299

Prof. Rodrigue Tremblay

Komentáře

Téma: Finance, peníze

odeslat jako odkaz

odeslat text článku

vytisknout

Na obzoru nic, co by nahradilo americký dolar

Prof. Rodrigue Tremblay( více o autorovi > )

4.8.2009

Dolarové impérium krachuje (venezuelský prezident Hugo Chavez)
Americký dolar je bezcenný kus papíru (íránský prezident Mahmoud Ahmadinežád)
Americký dolar ztrácí svůj status mezinárodní měny (ředitel čínské lidové banky Xu Jian)
Je v zájmu Spojených států a zůstane jejich politikou postarat se, aby dolar byl silný (Ministr financí USA Timothy Geithner, 15.7.2009)
Dolar zůstane hlavní světovou měnou ještě dlouho v budoucnosti (zástupce čínského ministra zahraničí He Yafei, 5.7.2009

Na mezinárodní scéně momentálně dochází vlivem poklesu morálního a ekonomického statusu USA k vakuu. Je tu vakuum, protože žádná jiná země či organizace nemá dostatek důvěry, legitimity a kapacity zaplnit prázdný prostor. Zvlášť je to viditelné v monetárních a finančních záležitostech. Americký dolar je de facto standardem pro mezinárodní obchod a investice.

Mnoho zemí lituje, že připustilo tento pseudo-monopol dolaru, o to více je to zřejmější od vypuknutí finanční krize, jejíž původcem jsou Spojené státy, která se následně rozšířila do celého světa, vážně poškodila reputaci USA a podemlela víru, že se Spojené státy inspirují svou minulostí. Přidejme k tomu ilegální válku a agresi Bushe-Cheneyho vůči Iráku, který Spojené státy nijak neohrožoval, a skutečnost, že nedostatek finanční důvěry ve Spojené státy je posílen nedostatkem politické důvěry v tuto zemi.

Zdá se, že dozrála doba k revizi mezinárodních monetárních smluv uzavřených v důsledku druhé světové války. Co to bylo za smlouvy?

V červnu 1944 byl v Bretton Woods, New Hampshire, proveden pokus vytvořit novou světovou měnu stojící nad a za národními měnami konkrétních zemí. Připomeňme, že před desítkami let byla jako hlavní mezinárodní měna používána britská libra. První návrh na změnu přišel od britského ekonoma Johna Maynard Keynese, který propagoval myšlenku nadnárodní měnové jednotky bancor, ke které by byly ostatní národní měny připoutány, a ve které by státy udržovaly své mezinárodní finanční rezervy. S alternativním plánem přišel americký ministr financí Harry D. White. Navrhoval vytvoření „výměnného zlatého standardu“, jehož hlavní charakteristikou bylo použití amerického dolaru jako hlavní měny, neboť to byla jediná měna plně konvertibilní za zlato. Na začátku byl stanoven přepočet jeden dolar za 1/35 unce zlata, později se to změnilo na 1/38 unce. Jak všichni víme, tento plán byl přijat. Nicméně Keynesuv nápad byl částečně realizován Mezinárodním měnovým fondem, který od roku 1969 začal pro platby používat umělou měnu SDR (Special Drawing Rights).

Nicméně 15. srpna 1971 americká vláda unilaterálně odmítla své závazky konvertovat americké dolary na zlato. O několik let později, v dozvucích první naftové krize, bylo státům povoleno nechat směnné kurzy svých měn fluktuovat podle poměru svých rezerv a výše plateb, což značně snížilo potřebu udržovat rezervy zahraničních měn, většina z nich byla stále přepočítávána na americký dolar. Tento systém flexibilních měnových kurzů s americkým dolarem jako hlavní měnou víceméně zůstal až do současnosti.

Dnes se zdá, že většina těch, kteří udržují své rezervy v dolarech, volá po novém mezinárodním monetárním systému. Tuto otázku nadnesl největší americký věřitel, Čína, protože je to právě ona, která může kolapsem amerického dolaru ztratit nejvíce. S radou přispěchal dokonce i katolický papež.

Jaké jsou šance, že by mohla vzniknout dohoda o nové, nadnárodní měně? Téměř nulové. V podstatě proto, že neexistuje životaschopná alternativa amerického dolaru coby mezinárodní měnové jednotky.

Je pravdou, že Spojené státy jako suverénní země zneužívala a stále zneužívá své privilegované pozice odvozené od skutečnosti, že jejich národní měna je používána jako světová rezervní měna. Zneužívá své pozice tak silně, že světové finanční trhy jsou momentálně zaplaveny americkým dolarem. V průběhu let vybudovaly USA masivní dluh, aniž by trpěly ekonomickými následky své rozhazovačnosti. Je to dokonce ještě horší. USA využily svých zisků z ražení měny k rozmisťování své armády a vojenské výbavy všude po světě – čin, který vyvolal velkou nelibost.

Politicky i finančně je pro zbytek světa stále těžší spoléhat hlavně na US dolar při financování mezinárodních obchodů a přelévání kapitálu. Je tudíž pochopitelné, že by mnoho zemí uvítalo osvobození světa z povinnosti platit v amerických dolarech.

Nejpřirozenějším doplňkem či náhradou amerického dolaru jako klíčové mezinárodní měny by mohlo být euro. Konec konců je tato měna podporována čtrnácti silnými evropskými státy, je plně konvertibilní do jiných měn a obchoduje se v ní na velkých peněžních a kapitálových trzích.

Hlavní slabosti eura je jeho politická základna. Jeho pozice by byla mnohem silnější, kdyby jej podporovalo všech 27 evropských států. S pouhou poloviční základnou je evropská euro zóna v budoucnosti zranitelná a není vyloučeno, že se vlivem tvrdých ekonomických tlaků rozpadne. Tomu ještě přidávají nadmíru rigidní postavení evropských centrálních bank; nejen že mrazí směnné kurzy mezi členskými státy, což je v pořádku, ale de facto mrazí i fiskální politiky, zatímco sama centrální banka má jako svůj hlavní a jediný cíl boj s inflací. Vypadá to, že podpora ekonomického růstu byla v politikách evropských centrálních bank opomenuta. Následkem toho nemusí být centrální banky v budoucnu schopny zvládnout ekonomické výkyvy. Jak dlouho například budou země jako Španělsko ochotny tolerovat nezaměstnanost 17,9%? Nicméně přesto už čtvrtina světových finančních zásob je uložena v euro. Porovnejme s méně než 2/3 v amerických dolarech. V budoucnu by měly dolar a euro sdílet vyrovnanější poměr svých základen v mezinárodních financích.

Povídá se také o tom, že by roli ve světové měně mohl hrát i čínský renminbi (jejich hlavní měnou je juan). Čína od roku 2005 přijala pro svou měnu kontrolovaný, pohyblivý směnný kurzovní systém umožňující juanu pomalé zhodnocování vis-à-vis vůči jiným měnám; jde částečně o reakci na její velký obchodní přebytek. Bylo poukázáno na to, že do roku 2020 plánuje Čína vybudovat město Šanghaj jako mezinárodní finanční centrum a to by mohlo znamenat, že by se renminbi mohl stát plně konvertibilní vůči ostatním měnám. Některé obchodní transakce mezi Hongkongem, Macau a Čínou jsou už teď prováděny v této měně.

Z realistického pohledu vzato je ale vysoce nepravděpodobné, že by čínská měna mohla hrát větší mezinárodní roli, alespoň ne v nejbližších desetiletích. Skutečně. Ačkoliv čínská vláda má asi 2 biliony dolarů v oficiálních zahraničních rezervách, samotná Čína jako stát má svůj mezinárodní morální status velmi pochroumán. Jde stále o totalitní, autoritářský a represivní státní systém, který nedodržuje základní lidská práva, jako svobodu projevu, svobodu náboženského vyznání, a která drtí své jazykově a nábožensky rozdílné menšiny. Je to země, kde je vykonáván rozsudek smrti i za ekonomické a politické zločiny. Toto není pro svět dobrý příklad. Jedině fundamentální politická revoluce by mohla pozvednout mezinárodní a monetární status země. Je vysoce nepravděpodobné, že by k tomu v dohledné době došlo. Z toho důvodu patrně nebude čínská měna hrát centrální roli při financování mezinárodních obchodů a investicí.

Jednou věcí je přání nahradit mezinárodní klíčovou měnu něčím novým, druhou je takové přání uskutečnit. Nejde o to, že série špatných politických rozhodnutí oslabila americkou ekonomiku a dolar patrně na mnoho dalších let. Jde o to, že požadavky na národní nebo mezinárodní měnu jsou natolik přísné, že momentálně není žádný důvěryhodný náhradník amerického dolaru jako světové měny. Mezinárodní měna musí mít tři fundamentální charakteristiky: musí budit důvěru, musí být plně konvertibilní do jiných měn a musí mít vysoký stupeň své likvidity. Snad kromě eura žádná jiná měna nesplňuje tyto požadavky. Věřitelské země ale patrně zvýší své zlaté rezervy, což v příštích letech zvýší cenu zlata.

Takže ať už je to špatné nebo dobré světová ekonomika americký dolar potřebuje a v dohledné době jej bude i nadále používat – až dokud se nepodaří vytvořit nový mezinárodní monetární systém, což bude trvat ještě mnoho let. Možná byste se mě chtěli zeptat, jaký je můj názor na to, kam bude směřovat americký dolar. S deficitem dvou bilionů, s nulovou úrokovou mírou (s negativní reálnou úrokovou mírou) a s tiskárnami Bernakovy federální rezervní banky chrlícími dolary je momentálně trh přesycen americkým dolarem. To by mělo vést k delšímu období slabého dolaru, snad rok nebo dva. Pak by se měl dolar zvednout k důležitému posílení vůči ostatním nekrytým měnám, ale ne ke zlatu, jehož budoucnost vypadá den ode dne lépe.

lánek Nothing in Sight to Replace the US Dollar as an International Reserve Currency vyšel 30. července na serveru globalresearch.ca. Překlad editor.

Back to blog