Articles in Czech

 

 

2.

http://www.novarepublika.cz/2017/02/imperialni-prezidentura-donalda-trumpa.html

Imperiální prezidentura Donalda Trumpa: Hrozba pro americkou demokracii a hybná síla chaosu ve světě?

 

Prof. Rodrigue Tremblay

18.2.2017    Zvědavec

 

 

 

 „Aby mohl člověk získat a udržet si moc, musí ji milovat. Tudíž snaha ji získat pravděpodobně nebude doprovázena dobrotou, ale přesně opačnými vlastnostmi jako pýcha, prohnanost a krutost. Bez nadřazování sebe a ponižování ostatních, bez pokrytectví, lhaní, věznic, pevností, trestů a vraždění, nemůže vzejít žádná moc či se udržet.“ Lev Nikolajevič Tolstoj (1820-1910), („Boží království je ve vás,“ 1894).

 

„Megalomaniak se liší od narcisty faktem, že si přeje být mocným, místo okouzlujícím, a usiluje o to, aby byl obáván, místo milován. K tomuto typu se řadí mnoho šílenců a většina slavných lidí historie.“ Bertrand Russell (1872-1970), („Honba za štěstím“, kap. 1, 1930).

 

„Téměř všichni lidé mohou přestát neštěstí, ale pokud chcete prověřit charakter člověka, dejte mu moc.“ Abraham Lincoln (1809-1865), 16. prezident Spojených států, 1861-65. (Původně nalezeno a přisouzeno Lincolnovi v biografii s názvem „Abraham Lincoln, kluk z venkova“, Horatio Alger ml., 1883).

 

„Je možnou univerzální pravdou, že ztráta svobody doma je zdůvodňována opatřeními proti nebezpečenstvím, skutečným či údajným, ze zahraničí.“ James Madison (1751-1836), otec americké ústavy, 4. americký prezident (v dopise Thomasu Jeffersonovi, 13. května 1798).

 

„Až do Ameriky dorazí fašismus, bude zabalen do vlajky a bude ve znamení kříže.“ Sinclair Lewis (1885-1951), (To se tady nemůže stát, 1935, novela o zvolení fašisty americkým prezidentem).

 

Když 46,1% Američanů v listopadu 2016 hlasovalo pro realitního magnáta v osobě Donalda Trumpa, nevěděli přesně, co kupují, neboť, jak říká citát výše, politika skutečně poznáme pouze, až se ujme moci. Američané zcela jistě neočekávali, že slíbená „změna“, kterou republikánský prezidentský kandidát předjímal a sliboval, bude ve skutečnosti chaosem“ a „zmatkem“ v americké vládě.

 

Prezident Donald Trump (1946-…) se obklopil třemi politicky nezkušenými rasputinovskými poradci, tj. svým mladým pro-izraelským zetěm Jaredem Kushnerem (1981-…), který mu bude radit v oblasti zahraniční politiky a bude mu psát projevy; svým krajně pravičáckým mediálním šéfem a hlavním politickým stratégem Stevem Bannonem (1953-…), s jeho apokalyptickým světonázorem, který je navíc i stálým členem Rady národní bezpečnosti (NSC) s hlasovacím právem. A trojici uzavírá Stephen Miller (1985-…), rovněž mladý nezkušený hlavní poradce Bílého domu. Ten spolupracuje s Jaredem Kushnerem na domácích záležitostech a je rovněž pisatelem Trumpových projevů.

 

 

 

 

 

 

Stephen Miller (1985- ) Jared Kushner (1981- )

 

Tři týdny po své inauguraci se prezident Trump ukázal jako mnohem nevyzpytatelnější politik, než se očekávalo, a to dokonce i po všech těch stupidnostech, se kterými přišel během své prezidentské kampaně.

 

Co se mne týká, tak jsem si myslel, že jakmile bude zvolen prezidentem a dosazen do Bílého domu, upustí od svých výstředností – mýlil jsem se.

Stephen Bannon (1953- )

 

Ve skutečnosti, pár týdnů po svém uvedení do úřadu, 20. ledna 2017, ještě než byli navržení ministři potvrzeni senátem, v rámci nedočkavosti „rozjet show“ se Trumpův Bílý dům choval jako imperiální junta a vydal řadu prezidentských dekretů a nařízení. Cílem bylo, zdánlivě, posílit zodpovědná ministerstva a zvolený kongres, a svázat celou americkou byrokracii s touto agendou. Možná to však zašlo příliš daleko.

 

Skutečně, když byli šéfové důležitých ministerstev, jako ministerstva spravedlnosti (James Mattis) a ministerstva zahraničí (Rex Tillerson), potvrzeni a ujali se funkce, změnil prezident Trump názor na politiku vůči Izraeli, Číně, dohodu s Íránem … atd.

 

Americké soudy také hodily klacek pod nohy prezidentskému dekretu uzavírajícímu americké hranice bez odvolání občanům sedmi muslimských zemí (Iráku, Sýrii, Íránu, Súdánu, Libyi, Somálsku a Jemenu), z údajných „bezpečnostních důvodů“.

 

Připomeňme si, jak nezkušený Trumpův Bílý dům vytvořil chaos během prvních týdnů po uvedení do úřadu.

 

Prezident Donald Trump prokázal sklony k vládnutí pomocí dekretů, za minimálních vstupů ministerstev a zvoleného Kongresu

 

K nebezpečnému a potenciálně katastrofálnímu přístupu k vládnutí v demokracii dochází, když vůdce aplikuje praktiky vládnutí pomocí dekretů, bez ústavních bariér, čímž svazuje ruce zodpovědných ministerstev, zvoleného kongresu, a podvoluje celou americkou byrokracii své vůli tím, že vládne jako autokrat. Pokud to tak bude pokračovat, mohlo by se ukázat, že Trumpova vláda je spíše imperiální prezidenturou, než zodpovědnou demokratickou vládou.

 

S tímto termínem poprvé přišel historik Arthur Schlesinger ml. ve své knize z r. 1973 „Imperiální prezidentura“ (The Imperial Presidency), v reakci na pokus prezidenta Richarda Nixona rozšířit pravomoci amerického prezidenta, kdy prohlásil, že „když to prezident udělá, znamená to, že to není nelegální“. V mé knize z r. 2003 „Nová americká říše“ (The New American Empire) jsem se zabýval otázkou toho, že američtí prezidenti si časem usurpovali moc aplikovat politiku globálního zasahování a moc zahajovat agresivní války dle libovůle, s minimálním příspěvkem Kongresu.

 

Zdá se, že prezident Trump chce prezidenta Nixona překonat a chce považovat Bílý dům za primární centrum politické moci v rámci americké vlády, v rozporu s tím, co o oddělení pravomocí říká americká ústava.

 

Samozřejmě, že ostatní američtí prezidenti vydali prezidentské dekrety a prezidentská nařízení již na počátku svého vládnutí, ale bylo to především k obnovení procedur, které předešlá vláda zrušila. Obvykle se to netýkalo základních a komplexních politik, bez debaty, ačkoliv mnozí tak učinili.

 

V případě prezidenta Trumpa jeho prezidentské dekrety a nařízení nejen, že byly četné, ale týkaly se také základních politik, aniž by se věci probraly na základě profesionálního příspěvku ministra a zodpovědného ministerstva, ať se již jedná o zdravotní péči, mezinárodní obchod, přistěhovalectví, ropný průzkum, spravedlnost atd., a nebyly sepsány žádné politické dokumenty vysvětlující důvody politických změn a uvedeny cíle.

 

Když k takovémuto vývoji vládnutí pomocí dekretů došlo v jiných zemích, demokracie prohrála, a následky pro vůdce a jeho zemi se ukázaly být katastrofálními.

 

(Že se nikdo stejným způsobem nepozastavoval v případě Bushe a Obamy, kteří vytvořili rekordy v počtu vydaných prezidentských dekretů… -- p.p.)

 

Zdá se, že prezident Donald Trump se snaží najít záminky pro boj s dalšími zeměmi: pro něj věci, zdá se, stojí tak, že jsou USA proti zbytku světa

 

V rozhovoru pro CNN v březnu 2007 s Wolfem Blitzerem budoucí prezidentský kandidát Donald Trump řekl, že prezident George W. Bush byl katastrofou ve vztazích se zahraničím a že je „nejhorším americkým prezidentem v historii Spojených států“, a dodal, že „by měl být odvolán“, protože si prolhal cestu k agresivní válce proti Iráku a poslal tisíce lidí na smrt. To je hodnocení, které zopakoval při mnoha příležitostech.

 

Nicméně, ironicky, se zdá, že prezident Donald Trump jde ve šlépějích George W. Bushe co se týká Íránu, a používá lží a podvodných tvrzení, aby zahájil boj s touto zemí, a jako ozvěna opakuje rétoriku izraelského premiéra Benjamina Netanyahua. Rovněž lehkomyslně urazil hlavy půl tuctu zemí, a dokonce zašel tak daleko, že vyhrožoval prezidentu Mexika invazí. Ohledně jeho kritiky prezidenta Bushe, tak se zdá, že „vrána k vráně“!

 

Prezident Trump by si měl připomenout to, co slíbil coby prezidentský kandidát. V projevu o zahraniční politice předneseném ve středu 27. dubna 2016 prohlásil: „Na rozdíl od ostatních kandidátů na prezidenta nebude agresivní válka mým prvním instinktem. Nemůžete mít zahraniční politiku bez diplomacie. Super velmoc chápe, že opatrnost a zdrženlivost jsou skutečnými známkami síly. Ačkoliv jsem nebyl ve vládních službách, byl jsem zcela proti válce v Iráku, velmi hrdě, a říkal jsem po mnoho let, že destabilizuje Střední východ.“

 

Prezident Donald Trump byl ohledně vlivu wallstreetské lobby na politiky, včetně jeho, více než upřímný

 

Během politické prezidentské kampaně v r. 2016 byl kandidát Donald Trump velmi kritický vůči politikům, ve Washingtonu DC, kteří dělají laskavosti firmám z Wall Street. Při mnoha příležitostech pan Trump řekl, že Wall Street je symbolem zkorumpované elity, která okrádá americkou pracující třídu a obohacuje sebe. Také sdělil, 28. července 2016, že ministryně Hillary Clinton je „vlastněna Wall Street“ a že banky z Wall Street mají „totální, totální kontrolu“ nad jeho konkurenty Hillary Clinton a Tedem Cruzem, z čehož plynulo, že jsou pro úřad prezidenta zcela nevhodní. 19. října 2016 pan Trump napsal do tweetu, že „křivácká Hillary není ničím víc, než jen loutkou Wall Street“,  čímž se prezentoval jako populistický ochránce pracující třídy proti finanční elitě.

 

Ale hádejte co? Jedním z prvních kroků pana Trumpa coby prezidenta bylo, že nařídil zrušení finančních regulací známých jako zákon Dodd-Frank, který byl přijat v r. 2010, po finanční krizi v r. 2008. Prezident Trump tak rychle odpověděl na hlavní požadavek mega bank Wall Street, které dříve obviňoval z korumpování washingtonských politiků. Zašel dokonce ještě dál, když jmenoval bývalého bankéře Goldman Sachs, Stevena Mnuchina (vpravo), svým ministrem financí.

 

 

 

 

Pan Trump rovněž požádal mega banku Goldman Sachs o pomoc a podporu. Jmenoval pana Garyho Cohna (1960-…), prezidenta Goldman Sachs, šéfem prezidentské Národní ekonomické rady, čímž zajistil, že bankéři Wall Street budou mít hodně co mluvit do ekonomické a finanční politiky jeho vlády.

 

Byla kritika jeho oponentů a jejich označování za loutky bank Wall Street jen prostou prázdnou předvolební rétorikou? Tato otázka rozhodně stojí za odpověď.

 

 

Pokračující útoky prezidenta Trumpa na svobodný tisk a na nezávislé soudce, kteří rozhodují proti jeho politice, je autoritářským přístupem k vládnutí a je to porušením oddělení moci

 

V pondělí, 6. února, zahájil prezident Trump kanonádu pohotových zastrašujících urážek vůči americkým zpravodajským médiím a obviňuje je, že „odmítají informovat o teroristických útocích“, aniž by poskytl jakýkoliv důkaz na podporu takovýchto závažných obvinění. Rovněž se pokusil zastrašit soudce, kteří rozhodli v otázce ústavnosti jeho dekretů, a ohrožoval jejich soudcovskou nezávislost.

 

Takové chování je porušením a pohrdáním klauzule o oddělení moci v americké ústavě a je frontálním útokem na svobodný tisk.

(No, americký tisk je všechno, jenom ne svobodný. Takový eufemismus prozrazuje autorovu zaujatost vůči Trumpovi nebo naivitu. Poznámka editora Zvědavce)

 

Není to triviální záležitost, protože když se chce autoritářský režim etablovat a vyhnout zodpovědnosti, obvykle útočí na legislativu a soudní složku vlády, aby je přitlačil k dodržování linie výkonné složky, a pokouší se umlčet instituce, které mohou vystavit zkoušce klamavá tvrzení politiků.

 

Prezident Donald Trump má merkantilistický názor na mezinárodní obchod, který je odmítán téměř všemi ekonomy

 

Prezident Donald Trump si, zdá se, myslí, že jeho země by měla mít ve vztahu k ostatním zemím obchodní přebytky u zboží a služeb, kdy tyto země by měly obchodní deficit, bez ohledu na stav celkové platební bilance Spojených států, obzvláště jejich kapitálového účtu, a na domácí podmínky a stav zahraničních ekonomik. To je ekonomicky chybné. To není způsob, jak vyrovnávání platební bilance země funguje v multilaterálním světě.

 

Když Donald Trump klade veškerý důraz pouze na platební bilanci, obchodní bilanci, je vedle. Například pokud si země žije nad poměry a půjčuje si peníze v zahraničí, jeví se takovéto zahraniční půjčky jako příliv zahraničního kapitálu do země. Takovýto příliv zahraničního kapitálu do země způsobuje nadměrnou domácí spotřebu převyšující produkci, a to pomáhá financovat dovozy a jejich převládání nad vývozy zboží a služeb se zbytkem světa. Kapitálový účet země vykazuje přebytek, zatímco obchodní bilance (přesněji běžný účet) uvádí schodek, čímž se víceméně vyrovnají.

 

Hlavním důvodem, proč Spojené státy zaznamenávají obchodní deficity, je, že si půjčují příliš mnoho v zahraničí.

 

To je částečně důsledkem faktu, že americká vláda má obrovské fiskální schodky, utrácí více, než kolik má příjmů, a půjčuje si peníze jak od soukromého sektoru, tak od cizinců, čímž zvyšuje veřejný dluh. Takovéto schodky často ústí ve snižování daní a zvyšování vojenských výdajů. Fakt, že světová ekonomika používá americký dolar jako rezervní měnu, znamená bezúročné půjčky, které zbytek světa poskytuje Spojeným státům, což USA umožňuje mít chronický obchodní deficit. Pan Trump a jeho poradci by měli tyto pravdy mezinárodních financí pochopit.

 

Pokud jeho vláda chce snížit každoroční americký obchodní schodek se zbytkem světa, měla by si americká vláda vyrovnat účetní knihy a snížit zahraniční úvěrování. Obchodní války nezlepší americkou obchodní bilanci, pokud bude země nadále utrácet nad poměry a půjčovat si v zahraničí. To věci jen zhorší.

 

Po mnoho desetiletí americká vláda vršila jeden dluh za druhým a měla nepřetržitě fiskální deficit, v důsledku faktu, že vedla nákladné války v zahraničí, přičemž tyto intervence financovala cizími penězi. To je problém, který američtí politici musí pochopit, pokud nechtějí, aby jejich země zbankrotovala. V minulosti se to stalo jiným nadměrně zatíženým říším a neexistuje důvod, proč by se tak nemělo stát dnes, když země neustále utrácí více, než kolik vyprodukuje. A války neprodukují nic, jen smrt a destrukci.

 

Naděje na skoncování s chaosem na Středním východě silně ochably

 

Jedním pozitivním výsledkem Trumpova zvolení byl slib skoncovat se smrtícím chaosem na Středním východě. Během prezidentské kampaně a po nástupu k moci pan Trump tento slib zchladil pár vědry ledové vody.

 

Nejdříve ve svém projevu k AIPAC 21. března 2016 zalichotil svým bohatým sionistickým dárcům tím, že oznámil svůj záměr ukončit půl století trvající politiku většiny západních zemí, které považují město Jeruzalém za zónu chráněnou OSN a za mezinárodní město obývané Araby, křesťany a židy. Prohlásil, že „přesune americké velvyslanectví (z Tel Avivu) do věčného hlavního města židů, Jeruzaléma“.

 

Podruhé ve čtvrtek, 15. prosince 2016, aby zajistil, že všichni chápou, že je u více než půl století probíhající izraelsko-palestinského konfliktu výhradně na jedné straně, Trump oznámil svoji volbu učinit americkým velvyslancem v Izraeli tvrdého zastánce izraelských „osad“ na soukromé palestinské půdě Davida Friedmana (svého bývalého právníka v oblasti bankrotů). Tento nový velvyslanec neztrácel čas a prohlásil, že se těší na výkon své práce „z amerického velvyslanectví ve věčném hlavním městě Izraele, Jeruzalému“.

 

A potřetí, kdy zřejmě zapomněl, že kritizoval ministryni Clintonovou za navrhování podobné hazardní politiky, prezident Trump oznámil 25. ledna, že „zcela určitě zřídí bezpečné zóny v Sýrii“, jako by zdánlivě opomněl vzít v potaz, zda je to legální bez souhlasu syrské vlády a bez konzultací se třemi klíčovými zeměmi (Ruskem, Tureckem a Íránem), které právě odsouhlasily pro Sýrii mírový plán. Místo toho se uchýlil k rozhovorům s vůdci Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů – dvou zemí známých svoji podporou terorismu v Sýrii.

 

Svět se Donalda Trumpa bojí: vědci z Hodin soudného dne došli k závěru, že lidstvo dělí od apokalypsy jen dvě a půl minuty

 

Koncem ledna vědci pověření správou Hodin soudného dne (Doomsday Clock) nastavili tyto hodiny na pouhé dvě a půl minuty před apokalypsu, údajně kvůli Donaldu Trumpovi. Řekli, že tento podnikatel, který se stal politikem, se svými znepokojivými a neuváženými prohlášeními a politikou, má potenciál poslat planetu do zapomnění.

 

To znamená, že si myslí, že Země má nyní blíže k zapomnění, než kdy měla od r. 1953, vrcholku jaderné konfrontace mezi USA a Sovětským svazem.

 

Existenční hrozby, kterým Země nyní čelí, přichází od běžného probírání použití jaderných zbraní a šíření takovýchto zbraní, po pozorované zrychlení klimatických změn.

 

Závěr

 

Podtrženo sečteno, vývoj událostí od zvolení Donalda Trumpa zvýšil počet obav, že v příštích letech se může spousta věcí zvrtnout. Mnohé politiky prosazované Trumpovou vládou jsou špatným lékem na problémy, kterým Spojené státy a svět čelí. Ve skutečnosti spousta těchto nedomyšlených politik pravděpodobně věci ještě zhorší, možná velmi zhorší, místo aby je zlepšily.

 

Zdá se, že se věci s příchodem nově jmenovaných ministrů a nových poradců začaly nějak měnit. Doufejme, že chladnější hlavy přinesou do Trumpovy vlády zkušenosti, znalosti a kompetentnost, kterou tak naléhavě potřebuje.

_____________________________________________________

The Imperial Presidency of Donald Trump: A Threat to American Democracy and an Agent of Chaos in the World? vyšel 15. února 2017 na Global Research. Překlad v ceně 1086 Kč Zvědavec.

http://www.thenewamericanempire.com/blog.htm

 

 

________________________________

1 komentáře :

 

      Petr Herout18. února 2017 8:45
Gratuluji redakci za zveřejnění této analýzy Trumpova účinkování v Bílém domě. Oslavné tirády na tohoto miliardáře z úst Zemana a jeho obdivné klaky mi přišly jako zcela zmatené a hloupé ! Je to ukázka, že kouzlo "menšího" zla se může proměnit k výběru brutálního zla !
OdpovědětOdpovědi

 

 

 

 

 

 

1.

 

Na obzoru nic, co by nahradilo americký dolar

Komentáře

4.8.09 1 299

Prof. Rodrigue Tremblay

 

Komentáře

Téma: Finance, peníze

odeslat jako odkaz

odeslat text článku

vytisknout

 

Na obzoru nic, co by nahradilo americký dolar

Prof. Rodrigue Tremblay( více o autorovi > )

4.8.2009

 

Dolarové impérium krachuje (venezuelský prezident Hugo Chavez)
Americký dolar je bezcenný kus papíru (íránský prezident Mahmoud Ahmadinežád)
Americký dolar ztrácí svůj status mezinárodní měny (ředitel čínské lidové banky Xu Jian)
Je v zájmu Spojených států a zůstane jejich politikou postarat se, aby dolar byl silný (Ministr financí USA Timothy Geithner, 15.7.2009)
Dolar zůstane hlavní světovou měnou ještě dlouho v budoucnosti (zástupce čínského ministra zahraničí He Yafei, 5.7.2009

 

Na mezinárodní scéně momentálně dochází vlivem poklesu morálního a ekonomického statusu USA k vakuu. Je tu vakuum, protože žádná jiná země či organizace nemá dostatek důvěry, legitimity a kapacity zaplnit prázdný prostor. Zvlášť je to viditelné v monetárních a finančních záležitostech. Americký dolar je de facto standardem pro mezinárodní obchod a investice.

 

Mnoho zemí lituje, že připustilo tento pseudo-monopol dolaru, o to více je to zřejmější od vypuknutí finanční krize, jejíž původcem jsou Spojené státy, která se následně rozšířila do celého světa, vážně poškodila reputaci USA a podemlela víru, že se Spojené státy inspirují svou minulostí. Přidejme k tomu ilegální válku a agresi Bushe-Cheneyho vůči Iráku, který Spojené státy nijak neohrožoval, a skutečnost, že nedostatek finanční důvěry ve Spojené státy je posílen nedostatkem politické důvěry v tuto zemi.

 

Zdá se, že dozrála doba k revizi mezinárodních monetárních smluv uzavřených v důsledku druhé světové války. Co to bylo za smlouvy?

 

V červnu 1944 byl v Bretton Woods, New Hampshire, proveden pokus vytvořit novou světovou měnu stojící nad a za národními měnami konkrétních zemí. Připomeňme, že před desítkami let byla jako hlavní mezinárodní měna používána britská libra. První návrh na změnu přišel od britského ekonoma Johna Maynard Keynese, který propagoval myšlenku nadnárodní měnové jednotky bancor, ke které by byly ostatní národní měny připoutány, a ve které by státy udržovaly své mezinárodní finanční rezervy. S alternativním plánem přišel americký ministr financí Harry D. White. Navrhoval vytvoření „výměnného zlatého standardu“, jehož hlavní charakteristikou bylo použití amerického dolaru jako hlavní měny, neboť to byla jediná měna plně konvertibilní za zlato. Na začátku byl stanoven přepočet jeden dolar za 1/35 unce zlata, později se to změnilo na 1/38 unce. Jak všichni víme, tento plán byl přijat. Nicméně Keynesuv nápad byl částečně realizován Mezinárodním měnovým fondem, který od roku 1969 začal pro platby používat umělou měnu SDR (Special Drawing Rights).

 

Nicméně 15. srpna 1971 americká vláda unilaterálně odmítla své závazky konvertovat americké dolary na zlato. O několik let později, v dozvucích první naftové krize, bylo státům povoleno nechat směnné kurzy svých měn fluktuovat podle poměru svých rezerv a výše plateb, což značně snížilo potřebu udržovat rezervy zahraničních měn, většina z nich byla stále přepočítávána na americký dolar. Tento systém flexibilních měnových kurzů s americkým dolarem jako hlavní měnou víceméně zůstal až do současnosti.

Dnes se zdá, že většina těch, kteří udržují své rezervy v dolarech, volá po novém mezinárodním monetárním systému. Tuto otázku nadnesl největší americký věřitel, Čína, protože je to právě ona, která může kolapsem amerického dolaru ztratit nejvíce. S radou přispěchal dokonce i katolický papež.

Jaké jsou šance, že by mohla vzniknout dohoda o nové, nadnárodní měně? Téměř nulové. V podstatě proto, že neexistuje životaschopná alternativa amerického dolaru coby mezinárodní měnové jednotky.

 

Je pravdou, že Spojené státy jako suverénní země zneužívala a stále zneužívá své privilegované pozice odvozené od skutečnosti, že jejich národní měna je používána jako světová rezervní měna. Zneužívá své pozice tak silně, že světové finanční trhy jsou momentálně zaplaveny americkým dolarem. V průběhu let vybudovaly USA masivní dluh, aniž by trpěly ekonomickými následky své rozhazovačnosti. Je to dokonce ještě horší. USA využily svých zisků z ražení měny k rozmisťování své armády a vojenské výbavy všude po světě – čin, který vyvolal velkou nelibost.

Politicky i finančně je pro zbytek světa stále těžší spoléhat hlavně na US dolar při financování mezinárodních obchodů a přelévání kapitálu. Je tudíž pochopitelné, že by mnoho zemí uvítalo osvobození světa z povinnosti platit v amerických dolarech.

Nejpřirozenějším doplňkem či náhradou amerického dolaru jako klíčové mezinárodní měny by mohlo být euro. Konec konců je tato měna podporována čtrnácti silnými evropskými státy, je plně konvertibilní do jiných měn a obchoduje se v ní na velkých peněžních a kapitálových trzích.

 

Hlavní slabosti eura je jeho politická základna. Jeho pozice by byla mnohem silnější, kdyby jej podporovalo všech 27 evropských států. S pouhou poloviční základnou je evropská euro zóna v budoucnosti zranitelná a není vyloučeno, že se vlivem tvrdých ekonomických tlaků rozpadne. Tomu ještě přidávají nadmíru rigidní postavení evropských centrálních bank; nejen že mrazí směnné kurzy mezi členskými státy, což je v pořádku, ale de facto mrazí i fiskální politiky, zatímco sama centrální banka má jako svůj hlavní a jediný cíl boj s inflací. Vypadá to, že podpora ekonomického růstu byla v politikách evropských centrálních bank opomenuta. Následkem toho nemusí být centrální banky v budoucnu schopny zvládnout ekonomické výkyvy. Jak dlouho například budou země jako Španělsko ochotny tolerovat nezaměstnanost 17,9%? Nicméně přesto už čtvrtina světových finančních zásob je uložena v euro. Porovnejme s méně než 2/3 v amerických dolarech. V budoucnu by měly dolar a euro sdílet vyrovnanější poměr svých základen v mezinárodních financích.

 

Povídá se také o tom, že by roli ve světové měně mohl hrát i čínský renminbi (jejich hlavní měnou je juan). Čína od roku 2005 přijala pro svou měnu kontrolovaný, pohyblivý směnný kurzovní systém umožňující juanu pomalé zhodnocování vis-ą-vis vůči jiným měnám; jde částečně o reakci na její velký obchodní přebytek. Bylo poukázáno na to, že do roku 2020 plánuje Čína vybudovat město Šanghaj jako mezinárodní finanční centrum a to by mohlo znamenat, že by se renminbi mohl stát plně konvertibilní vůči ostatním měnám. Některé obchodní transakce mezi Hongkongem, Macau a Čínou jsou už teď prováděny v této měně.

 

Z realistického pohledu vzato je ale vysoce nepravděpodobné, že by čínská měna mohla hrát větší mezinárodní roli, alespoň ne v nejbližších desetiletích. Skutečně. Ačkoliv čínská vláda má asi 2 biliony dolarů v oficiálních zahraničních rezervách, samotná Čína jako stát má svůj mezinárodní morální status velmi pochroumán. Jde stále o totalitní, autoritářský a represivní státní systém, který nedodržuje základní lidská práva, jako svobodu projevu, svobodu náboženského vyznání, a která drtí své jazykově a nábožensky rozdílné menšiny. Je to země, kde je vykonáván rozsudek smrti i za ekonomické a politické zločiny. Toto není pro svět dobrý příklad. Jedině fundamentální politická revoluce by mohla pozvednout mezinárodní a monetární status země. Je vysoce nepravděpodobné, že by k tomu v dohledné době došlo. Z toho důvodu patrně nebude čínská měna hrát centrální roli při financování mezinárodních obchodů a investicí.

 

Jednou věcí je přání nahradit mezinárodní klíčovou měnu něčím novým, druhou je takové přání uskutečnit. Nejde o to, že série špatných politických rozhodnutí oslabila americkou ekonomiku a dolar patrně na mnoho dalších let. Jde o to, že požadavky na národní nebo mezinárodní měnu jsou natolik přísné, že momentálně není žádný důvěryhodný náhradník amerického dolaru jako světové měny. Mezinárodní měna musí mít tři fundamentální charakteristiky: musí budit důvěru, musí být plně konvertibilní do jiných měn a musí mít vysoký stupeň své likvidity. Snad kromě eura žádná jiná měna nesplňuje tyto požadavky. Věřitelské země ale patrně zvýší své zlaté rezervy, což v příštích letech zvýší cenu zlata.

Takže ať už je to špatné nebo dobré světová ekonomika americký dolar potřebuje a v dohledné době jej bude i nadále používat – až dokud se nepodaří vytvořit nový mezinárodní monetární systém, což bude trvat ještě mnoho let. Možná byste se mě chtěli zeptat, jaký je můj názor na to, kam bude směřovat americký dolar. S deficitem dvou bilionů, s nulovou úrokovou mírou (s negativní reálnou úrokovou mírou) a s tiskárnami Bernakovy federální rezervní banky chrlícími dolary je momentálně trh přesycen americkým dolarem. To by mělo vést k delšímu období slabého dolaru, snad rok nebo dva. Pak by se měl dolar zvednout k důležitému posílení vůči ostatním nekrytým měnám, ale ne ke zlatu, jehož budoucnost vypadá den ode dne lépe.

                                                                     

lánek Nothing in Sight to Replace the US Dollar as an International Reserve Currency vyšel 30. července na serveru globalresearch.ca. Překlad editor.

 

Back to Blog